- Ptala se Beata Štýbrová, Foto: Beata Štýbrová
- Vyšlo v Psích sportech 2020/3
V kynologii lze potkat mnoho různých osobností, charakterů a pohledů. Jsem ráda, že jsem měla tu možnost potkat Josefa Surovce, rozhodčího výkonu, bývalého reprezentanta, vedoucího MSKS mládeže a chovatele německých ovčáků. Člověka, který je přímý, říká věci, tak jak jsou, tak jak je vidí a nebojí se mluvit. Na některé otázky jsem dostala odpovědi, jaké jsem občas ani slyšet nechtěla. Z rozhovoru jsem odjížděla se silnými emocemi a v rádiu právě vyhlašovali nouzový stav, zavíraly se školy a hranice…
Jak jste s kynologií začínal? Od kdy děláte kynologii? Jaký byl váš první pes?
Prakticky od dětství. Jako dítě jsem někdy spával v boudě. (smích) Měli jsme foxteriéry, tak s těmi už jsem jako kluk něco dělal. Norovali, kopali jsme jezevce, byl jsem při tom, pamatuju si to. Pak rodiče měli i irské setry, ale já si vždycky přál německýho ovčáka. Jezdil jsem se sběrem. Bylo to pár korun, ale nedal jsem se. Vozil jsem sklo, papír a opravdu jsem si na něj našetřil. A tak jsem si přivezl psa, takovýho pohrkanýho, bylo mi asi osm roků. Naši ho neměli moc rádi, a tak jsem jednou přišel ze školy, a pes tam nebyl. Potom jsem měl různé křížence. Nejvíce mi v paměti utkvěl kříženec německého ovčáka a kolie. To byl pan pes! Skvěle hlídal moje věci, naprosto přirozeně. První německý ovčák, kterého jsem si pořídil, byla fena bez PP. A s tou už jsem chodil na cvičák.
Od kdy chováte?
Nejdřív jsem choval štěňata bez PP, ale to se tak dělalo běžně. I ty feny byly bez PP. Pak jsem si konečně koupil fenu s PP, to byl rok 1985, a tu už jsem dal do chovu. Zakladatelkou byla Xita z Uliček od Vaška Kejře. Už tehdy jsem si hlídal hlavně povahu, opravdové psy, a hledal jsem i v rodokmenech. Nechoval jsem moc, skončil jsem u písmene J, CHS Boženka.
ME FCI 1986 Hradec Králové
- ČSSR té doby patřila mezi špičku evropské (světové) kynologie. Z většiny mistrovství Evropy jsme vozili medaile v jednotlivcích i družstvech.
- Reprezentace se tehdy neurčovala striktně podle výsledků, ale rozhodoval o ní vedoucí reprezentace MS Václav Schober (náš jediný mistr Evropy), poté musela být schválena vedením Svazarmu.
- Byla daleko užší špička, než je dnes – Spolková republika Německo, Rakousko, Švýcarsko, Belgie, Holandsko, Itálie, Francie. Ve většině ostatních zemí byla sportovní kynologie v plenkách.
- Mistrovství organizoval Svazarm, v té době pod vedením genmjr. prof. MVDr. J. Hrušovského (předseda rady kynologie Svazarmu, člen ÚV Svazarmu).
- Figurovalo se na silonový velmi tvrdý rukáv, který nešel ohnout v lokti, bez manžety. Pes, který nedržel opravdu pevně, se neudržel. Tento rukáv byl naprosto jiný, než byl v té době Frabo používaný na jiných vrcholných akcích.
- U nás byly v té době všechny vrcholné akce podle ZVV3, to znamenalo při kontrolním výkonu úder klackem před zákusem psa, druhý se zákusem, třetí po. Údery byly silným prutem, ne obuškem jako dnes. Na ME se používaly rákosky.
- Za nepuštění psa na obraně byla pouze ztráta bodů, nikoliv diskvalifikace jako dnes.
- Po zranění rakouského psa rakouská reprezentace na protest proti práci figurantů z ME odstoupila. Odjížděli s tím, že „TADY mistrovství sto let nebude!“
- Prvních sedm míst obsadili reprezentanti ČSSR. Nejlepší cizinec byl osmý (až devátý) Švýcar + následoval osmý (až devátý) Josef Surovec.
1. místo – L. Zázvorka (ČSSR) – Brema z Trojské kotliny (NO), 287 b. (99/90/98)
2. místo – I. Šefrna (ČSSR) – Hasso Jipor (NO), 286 b. (98/90/98)
3. místo – M. Haládek (ČSSR) – Egon z Podskalky (NO), 285 b. (96/93/96)
4. místo – J. Králík (ČSSR) – Bety z Rastamoru (NO), 283 b. (95/90/98)
5. místo – J. Škraňka (ČSSR) – Jena z Blatenského zámku (NO), 282 b. (98/90/94)
6.–7. místo – M. Schober (ČSSR) – Amor z Jinonic (NO), 279 b. (96/90/93) + F. Červenka (ČSSR) – Exi Ku Jan (NO), 279 b. (99/88/92)
8.–9. místo – S. LoPiccolo (Švýcarsko) – Asso di Canobbio (NO), 276 b. (97/83/96) + J. Surovec (ČSSR) – Ajax Karko (NO), 276 b. (98/88/90)
Závodil jste s Xitou?
Ne. Tehdy byly jiné rukávy, tvrdé jak beton, to nebylo příjemné psu do pusy, jako se dělá dneska. Xita skákala vysoko a byla razantní, ale jednou si o ten beton zlomila velmi ošklivě špičák, a i když se to později zacelilo, už to nikdy nebylo ono. Klouzala, zkoušela různé strany rukávu, ale když sjela, byla schopná kousnout i kdekoliv jinde. Takže udělala zkoušky, tehdy IPO3, ale nezávodila. Měla ale talent na stopy. Šla do chovu, ale nikdy nezávodila. Její synové ale úspěšně reprezentovali Českou republiku na mistrovství světa FCI. Závodil jsem až s Ajaxem a předtím s Carem. Ale když ono v tom závodění byl tenkrát … no, byl takový trochu bordel…
Jak bordel?
Jak jsem postupoval z okresních, na krajské závody, děly se nepoctivé věci… Když jsem závodil s Carem, tak mě nikdo moc neznal a my vyhrávali. Jak jsem ale začal vyhrávat moc – okres, kraj, bylo jasně dáno, že bych neměl vyhrávat až zas tak moc. Nebyl jsem politicky aktivní a vždycky jsem říkal, co jsem si myslel. Následovně s Ajaxem (1983) jsem se dostal přes všechny okresní a krajské kvalifikační závody až na republiku (dle ZVV3, ZPO, ZPS), a tam jsem dostal „prdu“.
Proč?
Nebyl jsem favorit na výhru. To pak rozhodčí na závodě dal sedni/lehni/vstaň a všem dal jen třikrát pozici, ale mému psu to dal osmkrát. Jakmile udělal chybu, protože už toho bylo moc, dostal jsem sedm bodů a šel jsem. Byly to drobnosti, ale bylo to furt něco, byl jsem nepřítel, nejen třídní. Pro psovody, ale i pro ty rozhodčí. Měl jsem z toho stresy, zanevřel jsem, že to už dělat nebudu. Rozhodčí jen kritizovali, sráželi, nikdy nepochválili.
Myslíte si, že je to tak i dneska?
Je, i když ne tolik. Dneska je to zase jinak. Občas si psovodi, především ti otřelí s kšefťákama, dovolí hrozný věci. A na závodech, těch významných, se stále často šlapou stopy pro vítěze.
Přesto jste se dostal i na ME 1986, konané v tehdejší Československé socialistické republice, a byl jste součástí úspěšného družstva!
No, ano… Ale to mistrovství byl jeden velký podvod.
Podvod?
Ano, ale vlastně to, co se dělo na té Evropě, se dělo tehdy na každém našem mistráku. Od roku 1984 jsem byl v reprezentaci. Bohužel to, co se dělo, bylo normál. Ta Evropa, poprvé konaná v ČSSR a ve východním bloku vůbec, byla celá vymyšlená tak, aby ji vyhrál Ivan Šefrna, v té době velmi vlivný člověk, náměstek Lucerny a celého Barrandova. Tak si to představte. Kynologii měl jako koníček. Mě měl rád a já ho měl rád taky, ale také měl takové heslo, že každý je uplatitelný, jen musíš nabídnout takovou částku, abys ho neurazil.
A ta Evropa byla dělaná pro něj. On měl vyhrát.
Ale on přece nevyhrál.
Nevyhrál, protože Láďa Zázvorka dal s fenou Bremou z Trojské kotliny na obraně 98 bodů, a to rozhodlo. Měl totiž i 99 ze stopy a katapultovalo ho to před Šefrnu.
I já jsem se tlačil. Chtěl jsem co nejvíc, ale byl jsem nepohodlnej. Skončil jsem na osmém místě. Bojovalo se o družstvo a titul mistr sportu. Za to byly peníze. Tři stovky k platu i k důchodu. To byly obrovský peníze.
Ta akce byla zmafiovaná. Na stopách byly kladeny pro cizince pachově čisté předměty. Japonci si to natáčeli. Neměli zlý úmysl, prostě chtěli mít natočené, jak se na mistrovství Evropy stopuje, a měli na to jako jediní tu techniku. Každopádně přišli „organizátoři“ a všechny je posbírali a odvezli pryč. Rakouská reprezentace odstoupila a bouřili se i jiní. Nebylo to jen ve stopách, které se kladly ve prospěch Čechoslováků. I v poslušnostech byly nejasnosti.
A co figuranti, jak se figurovalo?
Figurant na technické Dvořák mého psa znal a trochu ho podržel na pouštěčce, aby pes nepustil. A on opravdu nepustil. Mělo to tak být, neměl jsem být v družstvu. Na kontroláku byl Michal Krupička. Ten mému psu zase pomohl. Měl jsem ho jako figuranta rád. Krupička byl na svou dobu vynikající figurant, který už v té době u nás dovedl prohodit psa. Ale byli figuranti, kteří dovedli po domluvě psa potopit, jinak by nefigurovali.
A reprezentanti to v tu chvíli věděli, že se podvádí v jejich prospěch?
Nevěděli. Dozvěděli se to postupně a až později. Každopádně po tom všem šel Láďa Zázvorka, ten, co neměl být první, na kobereček.
Jak se vůbec jezdilo na mistrovství Evropy na Západ?
No dostali jsme autobus, nový, aby tam s námi někde nezůstal, dva šoféry. Ti museli být stoprocentní, prověření, aby na západě nezůstali. Před odjezdem bylo kromě soustředění i politické školení. Politicky nás školili už na soustředění, ale před odjezdem nás navedli jednoho na druhýho. Aby se donášelo. Já na tebe, ty na mě. Aby na Západě nikdo nezůstal, s nikým se nestýkal. Atmosféra tam byla zvláštní, nikdo nikomu pořádně nevěřil. Já byl jiný, z Moravy, svůj, oni Pražáci. Moc jsme si nepomáhali, často i škodili. Byl jsem silný ve stopách, ptali se mě, jak to dělám, ale opatrně, sondovali. Já jim to řek, na tom nic není. Ale nikdo se s ničím zbytečně nesvěřoval.
Od vedení byl tlak na medaile, nebo by nás také příště nemuseli pustit. Ze socialistického bloku jsme jezdili jediní. A snad pak nějací Jugoslávci.
Ale nepoctivost se děla a děje. Snad je to už lepší. I když ten pozůstatek staré doby v nás stále je. Kynologii řídili, a někde ještě řídí, lidé, co to zažili a nebo co pak zažili rozkrádání, nebo dokonce sami rozkrádali svazarmovský majetek v devadesátých letech…
Jak a kdy jste se dostal k vedení mládeže pod MSKS?
S mládeží jsem začal pracovat asi od roku 2001. V počátku jsem neměl koho převzít, protože mládežníci nebyli.
Pořádali jsme mezinárodní tábory, mistrovství mládeže se Slovenskem, tady bych chtěl poděkovat Janovi Tothovi z Polytanu. Do spolupráce a organizace jsem zapojoval i rodinné příslušníky. S KK Bartošovice jsme pořádali dvoudenní stopařský závod o Putovní pohár ČMKU, kterého se zúčastnili i dospělí dle FH2. Ubytování jsme měli na bartošovickém zámku. Nádhera! Když to shrnu, tak proběhla třikrát výběrová soutěž, dvakrát zkoušky dle NŘ a MZŘ během tábora, mistrovství ČR a na Slovensku soutěž stopařů.
Moji svěřenci vyhráli mistrovství Slovenska, mistrovství ČKS, a neztratili se ani mezi dospělými.
Na svazu byl ustanoven tiskový mluvčí, který však svou funkci bohužel neplnil a o úspěších mládežníků neinformoval, ale byli i takoví lidé, kteří házeli klacky pod nohy.
Chtěl bych ale rozhodně poděkovat kynologickým klubům a lidem, kteří mi pomáhali, a kterým určitě opomnělo vedení aspoň poděkovat. Například Ladislav Frnčo, Antonín Kočí, KK Prostějov za uspořádání mezinárodního mistrovství mládeže, ZO Bystrovany – paní Smetalové, kde jsme uspořádali závod a zimní soustředění, KK Bartošovice, panu Vatentovi, panu Weisovi, panu Ruckému a starostce Bartošovic paní Křenkové, KK Tovačov, KK Vyškov, správci Zbraslavi panu Špiškovi a jeho paní, že nám vytvořili zázemí, figurantovi Standovi Knopovi a všem dalším instruktorům, kterých bylo mnoho a které nelze za ty roky všechny vyjmenovat, ale odvedli veliký kus práce a pomohli rozvíjet kynologii v ČR.
Jste i rozhodčí? Jak jste se k tomu dostal?
Musel jsem složit zkoušky na rozhodčího (smích).
Osudoví psi Josefa Surovce
Celkem splněno více než sedmdesát zkoušek. Vše s vlastními psy, kteří u majitele dožili.
Car Santa-Fe – první závodní pes.
Ajax Karko – všechny zkoušky na výborně, mistr ČSSR 1988, mistr ČSSR ve stopách (1988) několikrát krajský přeborník, vicemistr Československa 1984, člen stříbrného družstva na ME 1985, Nejlepší obrana ME 1987 – Francie, konec kariéry 1989 se 4. místem mistrovství ČSSR (9 let). „Byl to skvělý pes, chodil s hlavou nahoru, byl opravdový a tvrdý.“
Co se vám líbí/nelíbí na posuzování?
Víte, u nás se dvacet let neřešilo, jestli pes cvičí nebo necvičí pod tlakem. Pak jsme přijeli na mistrovství do zahraničí a Stanislav Kubant tam dostal za naprosto čistou stopu dvacet bodů dolů. Čekal stovku, dostal osmdesát, protože pes šel pod tlakem. To se u nás neřešilo.
Psovod musí mít svého psa rád. Pes, co pracuje pod tlakem, toho svého psovoda rád nemá, protože si ten psovod nejspíš léčí komplexy. A to by určitě mělo být výrazně sníženo, klidně až o dvě známky.
A myslíte, že je to dnes lepší?
Musím říct, že poslední školení rozhodčích bylo dobré. Lidi poslouchali, ne jako dřív, kdy se účastníci bavili a ani nevnímali, jako by je to nezajímalo. Vážím si Theodora Krajčího, jsem rád, že je tam, kde je. Vážím si ho i za jeho práci rozhodčího. Pamatuji si, jak posuzoval obrany před dvěma lety na mistrovství belgických ovčáků. Diskvalifikoval tam psa v technické části, majitel se odvolal, že rozhodčí pochybil, a on to vzal. On to uznal. Je to borec. Pes mohl obranu opakovat. Viděl jsem to. Musel jsem jako rozhodčí smeknout.
Další věcí je, že spousta rozhodčích nemá přirozenou autoritou, ohání se jen funkcemi. Pak funkce skončí a jsou pryč. A nejsou už ani psovodi.
Nemám rád arogantní lidi. Já byl vždycky přímej, ať se ti to líbí nebo ne. Já se nikdy nebál.
Co vás obecně mrzí na psovodech?
Spousta psovodů nenechá své psy dospět, nejen v obranách, ale celkově, mentálně. Neumí dát svému psu pořádné sebevědomí. Říkám vždycky, že neumí se svým psem jezdit. Někdy mladé skvělé zvíře je zlikvidované jak psovodem, tak figurantem. Je mi těch psů líto.
Já svého psa nechávám narůst, ve všem, i v obraně. V obraně učím takzvaný zámek. Dneska to už málokdo zná a dělá. Tahám se s ním přes takovou kladinu a musí držet, jinak to nedostane. Já ho tahám na pešku k sobě, on musí makat, je mu to nepříjemný, nesmí povolit a všechno sám – odměna je pak opravdu zasloužená a pes je král. Nesmí to dostat zadarmo. Někteří dnešní figuranti dráždí nedráždivé psy hlasem. Také figuranti sami často nemají pořádnou psychiku a někdy ani psům nerozumějí a dávají psům věci zadarmo, aby to hezky vypadalo a aby k nim chodili lidi, co u nich utratí peníze. To není dobře pro chov.
Co se vám líbí na kynologii?
No, ten vztah psa s člověkem. Ale i to, když je ten pes dobře vycvičený a dělá to rád. Mám rád dominantní opravdové psy a jiného bych ani nechtěl. Mám rád osobnosti. Když jsme sehraní.
Co se vám nelíbí na kynologii?
Vztahy mezi lidmi. Lidé jsou na závodech, znají se, ale často si neumějí ani říct ahoj, ale na tribuně kritizovat, to jde všem. Nemám rád, když jsou lidi vlezlí a falešní. Poklepou vám na rameno: „Pane Surovec sem, pane Surovec tam…,“ a pak vás zle pomluví. Chtějí z vás těžit. Taková ta nepřímost – nejde mi to pod ČKS, budu rozhodčí MSKS, tam namažu všem zkoušky.
Ale není rozhodčí jako rozhodčí.
Co dělá Surovec nyní?
Můj táta byl lump a děda pytlák, mám to v genech, mám rád přírodu, rád houbařím. Dneska mám jednoho psa, je mladý, užívám si to. Učím ho ten zámek“. (smích)
Když vás tak poslouchám, není to jméno Surovec trochu nomen omen?
To určitě ne (smích), jsem jen přímej.
Děkuji moc za rozhovor
Josef Surovec
rok narození: 1951
znamení: RAKCHS Boženka
Mistr ČSSR, vicemistr ČSSR, 3x účastník mistrovství Evropy
Mezinárodní rozhodčí výkonuDalší info, funkce, fakta, data:
Sportovní komisař od r. 1997
Posuzoval mistrovství České republiky 1995
Hlavní rozhodčí na mistrovství České republiky 1996
Rozhodčí na mistrovství MSKS (mnohonásobně)
